Seriál: Další důvody pro odmítnutí žádosti o informace II

Volení funkcionáři často nastupují do svých funkcí s entusiasmem a snahou naplnit cíle, které si v předvolebním klání vytýčili a které by měly vést ke zlepšení života v jejich obci. Ne vždy si však uvědomují, že výkon jejich funkce zahrnuje také plnění informační povinnosti, za kterou jsou ze zákona odpovědni starostové a primátoři.

Povinné subjekty vymezené zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) po prvním přečtení žádosti o informace a zjištění, že jsou povinni vyřizovat žádost podle informačního zákona, stojí před základními otázkami.

Povinné subjekty podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) se často se znalosti věcí, které patří do jejich působnosti, zamýšlí nad tím, jaké informace vlastně žadatel požaduje. Správné posouzení přitom předurčuje další postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace.

Informace, které jsou v držení povinných subjektů, vznikají jak vlastní činností, tak činností externích osob, kterými jsou např. žadatelé o dotace nebo účastníci různých řízení. Často přitom tyto informace obsahují údaje týkající se jak právnických, tak fyzických osob odlišných od žadatele a povinného subjektu.

Vyřizování žádosti o informace s sebou dříve či později přinese situaci, kdy si poskytnutí požadovaných informací vyžádá zvýšené náklady na straně povinných subjektů. Tyto náklady však podle současné úpravy nemusí nést jen povinný subjekt sám, ale může úhradu některých z těchto nákladů požadovat po žadateli. Jedná se přitom o jednu z cest, jak naplnit zásadu řádného hospodáře a vyhnout se krizovým situacím.

Při vyřizování žádosti o informace se můžeme setkat jak s jednoduchými dotazy, kdy jejich vyřízení nezabere mnoho času, tak s žádostmi, jejichž vyřízení si vyžádá dlouhodobější odložení běžné práce jednoho či více zaměstnanců. Právě v těchto situacích by měl povinný subjekt směrovat své úvahy k možnosti požadovat za poskytnutí informací úhradu nákladů, a to za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

I když je primárním smyslem a účelem zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) poskytnutí informací, může při vyřizování žádosti dojít k situaci, kdy povinný subjekt informace neposkytne. V tomto případě dochází k odmítnutí poskytnutí informace, resp. slovy informačního zákona k odmítnutí žádosti o informace, které je možné provést pouze formou rozhodnutí.

Nejdiskutovanější otázkou v oblasti poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), je bezpochyby poskytování platů a odměn zaměstnanců veřejné správy. Tato oblast není zákonodárcem výslovně upravena a její výklad je zásadně ovlivněn závěry správních soudů.

Pokud jsme v předchozím článku psali o poskytování platů a odměn jako o nejdiskutovanější otázce v oblasti poskytování informací, pak o osobních údajích můžeme hovořit jako o nejčastěji řešené situaci. Přesto mnohé překvapí, jaké údaje, koho a kdy lze na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) poskytnout.

Dalším důvodem, na jehož základě se žádosti o informace častěji odmítají, je ochrana obchodního tajemství. K uplatnění tohoto důvodu pro odmítnutí žádosti však často nedochází proto, že by žadatelé skutečně požadovali informace, které obsahují obchodní tajemství. Právě naopak.

V praxi se lze setkat s žádostmi o informace, ve kterých je požadovaná informace autorským dílem. Tedy minimálně podle tvrzení osoby, která požadované dílo vytvořila. Jak ale poznat, že se skutečně jedná o autorské dílo, které podléhá ochraně?

Je notorietou, že obce disponují při své činnosti značným množstvím různorodých informací. Některé z nich jsou zveřejněny obcí nebo jinými subjekty, jiné nejsou běžně dostupné.